Sestra je víc než tisíc přátel

Náramek s kartičkou s tímto textem jsem dostala na sestřině pohřbu. Vtiskla mi ho do ruky jedna její kamarádka, kterou jsem v tu chvíli viděla poprvé. Něco, co by moji sestru vystihovalo víc, bych asi jen těžko hledala. Vše vyjádřeno v jedné větě. Přesně tak to bylo, Moje sestra je pro mě nenahraditelná. Byla mojí vrbou, mým rádcem, mou nejlepší kamarádkou, jedinou sestrou, oporou v každé situaci, byla kmotrou mým dětem, naší rodinnou švadlenou, masérkou, léčitelkou...Nebudu vyjmenovávat, čím vším byla, to by byl sáhodlouhý článek. Podstatné je, že tím vším byla a teď už pár měsíců není. Zemřela nečekaně při dopravní nehodě. Stále truchlím. Procházím všemi fázemi truchlení, jak je rozčlenila psychiatrička Elisabeth Kübler-Rossová. Je to zcela přirozená cesta k uzdravení. A nutno podotknout, že u každého cesta jinak dlouhá.

Začala jsem popíráním. Trvalo jen pár minut, ale bylo velmi silné. Když mi policistka tu krutou zprávu oznámila, nechtěla jsem jí věřit a neustále tvrdila, že to určitě není pravda a že v tom autě jistojistě nebyla moje sestřička. 

Pak jsem vplula do fáze hněvu. Zlobila jsem se na její nadřízenou, že jí na osudnou služební cestu poslala, na sebe, že jsem jí třeba nezdržela telefonátem, vždyť by stačilo jet o minutu později a vše by bylo jinak, zlobila jsem se i na svou sestru, že byla nepozorná. Pořád jsem hledala, kdo za to může a co mohlo být jinak. 

Následuje fáze smlouvání. Nejsem si jistá, zda už ji mám zcela za sebou. Někdy prosím Boha, že udělám cokoli, abych ji měla zpátky.

Předposlední fází je deprese. Z té jsem se ještě úplně nevymanila. Obklopuje mě velký smutek, pocit samoty a bezmoci. Jsou dny, kdy se už bezstarostně směju, ale střídají je dny velké lítosti a beznaděje. 

Poslední fázi smíření tedy zatím jen vyhlížím. Jsou ale chvíle, kdy už cítím, že jednoho dne přijde. A doufám, že na sestru budu vzpomínat jen s láskou a vděčností za vše, co pro mě udělala. 

Celý proces truchlení nelze nijak načasovat ani ho urychlit. Někomu bude trvat týdny, jinému měsíce a dalšímu roky. Záleží, jak velké pouto nás spolu pojilo. V tomto ohledu často platí, čím větší láska, tím větší bolest. Nelze se tomu vyhnout. Nelze se vyhnout bolesti ze ztráty a ani ztrátě samotné. Každý ji v životě zažije. Smrt je totiž pro každého a je nedílnou součástí života. 

Já měla se sestrou velmi silné pouto. Dělily nás od sebe necelé dva roky, takže jsme spolu vyrůstaly. Jezdily na stejné tábory, dovolené, chodily do stejné školy, navštěvovaly stejné kroužky. A prázdniny jsme trávily u babičky, samozřejmě spolu. Spolu jsme se probouzely a spolu usínaly. Navzájem si svěřovaly všechna tajemství, radosti i starosti. Staly se z nás nejlepší kamarádky a jimi zůstaly až do její smrti. I kdybych měla tisíc přátel, nemohou mi ji nahradit. Neexistuje na světě jiný člověk, který by měl stejné vzpomínky, stejné prarodiče a bratrance. Neexistuje nikdo další, kdo by znal všechny mé kamarádky od nejútlejšího věku a také všechny mé lásky. Nikdo, kromě mě a manžela, neznal a nemiloval naše děti tak jako ona. Nikdo s mou nejbližší rodinou netrávil tolik času. A nikdy také nebude existovat člověk, který by ve mě tolik věřil a za všech okolností mě podporoval. Vím, že to, co popisuji, nezažívají všichni sourozenci, ale jistě se najdou tací, kteří přesně ví, o čem mluvím. A jiní možná něco obdobného zažili se svými rodiči, kamarády nebo partnery. Mně nebylo takové silné pouto dopřáno s rodiči, i proto jsme si ho pravděpodobně vytvořily se sestrou. 

Mám velké štěstí, že mám po boku milujícího manžela. Sestru mi ale ani on nenahradí. Někdy nás zkrátka život postaví na neskutečně těžké křižovatky a nám nezbývá, než jít dál, Se vší bolestí, bezmocí a strachy. A nést si s sebou i naději, že jednoho dne bude zase dobře. Tuhle naději si rozhodně ponechávám a hýčkám jako vzácnost. Už totiž vím, že čas mnohé rány zahladí a také to, že to nejhorší, co se v našem životě stane, je někdy začátkem pro něco nového a dobrého. Zatím to ještě nevidím, ale časem se to jistě potvrdí. 

PS: Znám radosti i strasti života, vím, co je to prožívat těžké časy. Právě proto jsem tu pro vás. Rozumím vaší bolesti. A díky metodě EFT mám také efektivní nástroj, jak mnohé překonat a s mnohým se vyrovnat. Sama bych bez ní byla v koncích.